Navigace

Obsah

OTA PAVEL (2.7.1930 - 31.3.1973)

Typ: ostatní
V letošním roce knihovna připomíná výročí regionálních osobností.

Při vyslovení jména Ota Pavel se mnoha lidem vybaví řeka Berounka, Branovský přívoz či láska k rybám a rybaření. Milovníkům knih a dobré četby jméno Ota Pavel evokuje zase krásné knihy. Za jménem Oty Pavla je ale také skryt zajímavý životní příběh. Krátký, přesto naplněný mnoha zážitky i zásadními zvraty.

Ota Pavel (vlastním jménem Otto Popper) se narodil 2. července 1930 v Praze Hermíně a Leovi Popperovým jako třetí syn.  Když mu bylo devět, nastěhovala se rodina do malého domku k prarodičům do Buštěhradu. Začala válka, a protože byl Žid, neměl to snadné. Vzhledem k věku ušel koncentráku, kam byli deportováni oba bratři a otec. Ota šel po válce do učení a pak na vojnu, kde zkoušel psát. Po vojně se dostal do vojenského tisku, a protože neměl potřebné vzdělání, začínal doslova od píky. Maturitu dodělal dálkově a pilnou prací v novinách získával potřebnou rutinu a praxi.

Sportovní novinařinu Ota Pavel miloval, přátelil se s mnoha sportovci a uměl o nich psát.  Na vlastní kůži poznal, jak bolí trénink, už v Buštěhradě na rybníce, ve Spartě, za kterou hrál hokej nebo jako partner fotbalistů Dukly Praha. Otu Pavla nefascinovali jen vítězové a vyhrané zápasy, vnímal sport jako součást života, obor, ve kterém nejde jen o body a vstřelené góly, ale hlavně o lidskost a boj jedince i samotného se sebou. Ve svých sportovních povídkách dokázal zachytit bolest duše i znaveného těla sportovce. Asi nikdo jiný nedokáže popsat ten zvláštní svět sportu, který má svá pravidla, zvláštnosti a jedinečnost. Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Cena vítězství, Pohár od pánaboha, Pohádka o Raškovi, to jsou jeho nejslavnější knížky ze sportovního prostředí.

Informace o životě Oty Pavla nemusíte složitě hledat někde ve slovnících českých spisovatelů. Stačí, když se pozorně začtete do řádků jeho nostalgicky laděných knížek. Nikdo by nemohl popsat své dětství a zkušenosti lépe, než ten, kdo si vše sám prožil, tak se v  knihách Oty Pavla odráží jak rodinné zážitky, tak i freskovitá charakteristika společenské a politické scény po druhé světové válce. Své dětství, rodinu a rodinné přátele popsal Ota Pavel ve svých nejznámějších knihách Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. V obou titulech se projevil autor také jako prozaický básník přírody v okolí řeky Berounky. „My tři kluci jsme do toho kraje za hrad Křivoklát ohromně rádi jezdili. Tenkrát jsem nevěděl proč, ale dnes to vím. Můj tatínek pochopil už tenkrát, že jednou můžu uvidět bulváry Paříže a mrakodrapy New Yorku, ale už nikdy nebudu moci týdny bydlet v chalupě, kde voní v peci chleba a v máselnici se tluče máslo, protože u těch chalup budou jednou zastavovat embéčka, uvnitř budou blikat televizory, podají vám špatnou černou kávu a vybledlý chleba.“ (Smrt krásných srnců)

Ota Pavel miloval svobodu, kterou našel ve volnost přírody, u řeky, na lovu ryb. Našel ji i při vyprávění i ve vzpomínkách na tatínkova dobrodružství. Našel ji v lidech kolem sebe. Našel ji při psaní, i když to mu přinášelo i velkou bolest. „Chtěl jsem se stokrát zabít, když už jsem nemohl dál, ale nikdy jsem to neudělal. Snad jsem v podvědomí toužil ještě jedinkrát políbit na rty řeku a chytat stříbrné ryby. To rybařina mě naučila trpělivosti a vzpomínky mi pomáhaly žít.(Jak šel táta Afrikou).

Úspěšnou literární dráhu Oty Pavla ukončila předčasná smrt 31. března 1973.
 

 


Vytvořeno: 25. 6. 2020
Poslední aktualizace: 25. 6. 2020 00:00
Autor: Správce Webu