Hudbu, výtvarné umění a dobročinnost nabídla rakovnická knihovna
Je to tak půl roku zpátky, kdy jsem na půdě objevila léta odloženou starou židli. Stála tam, pod vrstvou krabic, pavučin a prachu, úplně klidně a tiše, bez povšimnutí určitě hezkých pár let. Kolikrát jsem já musela okolo této židle projít, kolikrát jsem z ní sundala krabice s „důležitými“ půdními skvosty a za celou dobu mě nikdy nenapadlo si tu starou židli prohlédnout. Až při jedné návštěvě půdy jako by mě sama židle oslovila. Zapomněla jsem důvod, proč jsem se na půdu vydala, ale po schodech dolů jsem snášela onu zaprášenou židli. Po ometení pavučin a prachu jsem zjistila, že je to židle, na které sedávala u kamen moje babička a vrátily se mi vzpomínky na dětství, babičku a spousty krásných chvil s ní strávených. A najednou mi bylo té staré židle líto. Přemýšlela jsem, kolik židlí s podobným osudem stojí na půdách, ve sklepích či stodolách. A právě v tomto okamžiku mě napadlo vrátit ty staré „nepotřebné“ židle zpátky do kuchyní, pokojů nebo pracoven, zkrátka spojit je zase se životem lidí.
Od myšlenky není daleko k činu, takže jsem svůj nápad hned otestovala na svých kolegyních. Ty mně potvrdily, že i v jejich obydlích by se určitě takovéto poklady našly. Pro jistotu jsme oslovili také veřejnost s prosbou o prohlédnutí půdy, komory či skladu s věcmi odloženými a během krátké doby byla knihovna doslova zavalena židlemi, které jejich majitelé uznali za nepotřebné.
A už v tomto okamžiku se ze starých židlí staly židle důležité a potřebné, pro které si do knihovny přicházeli šikovní výtvarníci, aby z nich nejprve odstranili popraskané nátěry a srovnali zpuchřelá sedátka. Potom se každý výtvarník musel zamyslet nad motivem, jakým židli pomaluje a který je pro danou židli vhodný. A nakonec přišly na řadu barvy a samotné malování. Na papír se to píše docela dobře a celý proces malování vypadá jednoduše, ale už samotný výběr vhodných barev na dřevo a jejich zafixování je věda, pro většinu z nás vzdálená. Také samotné malování nebylo hotové během chviličky, neboť výtvarníci vychytávali i ty nejmenší detaily a využívali každého záhybu na židli. Ze židlí se pod rukama nápaditých výtvarníků staly ojedinělé skvosty a výtvarné originály.
Všech 23 židlí bylo představeno veřejnosti na výstavě „Barevnosti“, kterou naše knihovna pořádala v místním muzeu. Židle společně s milými obrázky Lenky Procházkové a textilními doplňky Pavly Zimmermannové přišlo obdivovat během čtyř týdnů více než dva tisíce návštěvníků. V době výstavy jsme v prostorách muzea uspořádali ještě další doplňkové akce – besedu se spisovatelkou Ivonou Březinovou, autorské čtení Petra Nikla, výtvarné hrátky s Adolfem Dudkem, čtení Báry Hrzánové z knihy Hrdý Budžes a výtvarnou dílnu Lenky Procházkové. Celé čtyři týdny byl pro pracovníky knihovny jako organizátory docela náročné, především proto, že jsme nebyli ve svých knihovních prostorách a mnoho věcí jsme museli přenášet do muzea, ale nadšení návštěvníci a ohlasy na celou akci nás moc potěšili.
Věřím, že většina z nás ráda vykonává dobré skutky, a tak i my jsme se v knihovně rozhodli, že dobrý skutek uděláme. Dne 22. listopadu 2009 knihovna uspořádala pro veřejnost výjimečný večer. Posezení s hudbou Francie byl název pořadu, kterým se knihovna rozhodla zpestřit obyvatelům města a jeho okolí jednu listopadovou neděli. Tento večer patřil sál kulturního centra krásným šansonům v podání paní Evy Kriz – Lifkové a klavírnímu doprovodu, panu Milanu Dvořákovi. Hudba se ráda spojuje i s výtvarným uměním, takže i my jsme pokusili tato dvě umění dát dohromady. K šansonům jsme tedy přiřadili výtvarně pomalované židle. Ovšem ne jenom tak nějaké židle, ale právě ty unikátní skvosty, které vytvořily šikovné ruce výtvarníků. Židle se v druhé polovině večera dražily a výtěžek z této charitativní aukce byl věnován Domovu Ráček. Ten jsme si ze všech uvažovaných příjemců vybrali hned z několika důvodů. Ráček jediné zařízení svého typu v našem městě, ve kterém se každý den schází úžasní človíčkové s čistou duší. Také proto, že všichni pracovníci „Domova“, v čele s paní ředitelkou, jsou nesmírně obětaví a vstřícní. Dalším důvodem byla úzká spolupráce knihovny s „Ráčky“ na mnoha akcích. A největším důvodem je fakt, že je nám s klienty i pracovníky tohoto zařízení zkrátka dobře.
Aukci knihovna pořádala úplně poprvé, takže jsme měli trochu obavy, jak vše zvládneme. Myslím ale, že se celý večer vydařil, neboť většina návštěvníků z něho odcházela v pozdních hodinách spokojeně a radostně. Na tom měli zásluhu naši hosté a moderátor aukce Milan Zimmermann. Nemohu také opomenout své milé kolegyně a mladé spolupracovníky, kteří společně vytvořili úžasný tým a dokonalé zázemí celé akce. A ještě jednou děkuji výtvarníkům, kteří věnovali čas a barvy k namalování židlí. Všechny židle našly své nové majitele a ještě během večera se přestěhovaly do nových domovů. Věříme, že přinesou do domů spousty radosti.
Na výjimečném večeru se setkala hudba, výtvarné umění i dobročinnost. V programu večera vystoupili výjimeční hosté. Hudba Francie, francouzské víno, francouzské sýry, šikovní výtvarníci, originální židle i hřejivý pocit z dobrého skutku, to všechno byly záruky strávení neopakovatelného večera. A všichni, kdo přijali pozvání knihovny na tento večer a do kulturního centra přišli, pomohli těm, kteří naši pomoc potřebují. Díky štědrým dražitelům jsme mohli v závěru večera předat Domovu Ráček krásných 62 300 Kč. Všem, kdo se aukce zúčastnili a podpořili svým příspěvkem dobrou věc, patří poděkování největší.
Milena Křikavová
