Navigace

Svátky a výročí

Svátek má Lumír

Zítra má svátek Horymír

Obsah

Bleskurychle

4. B 3. ZŠ Rakovník

V autobazaru bylo jednou jedno malé černé autíčko, ale nikdo si ho nechtěl koupit! Každý den přišla spousta lidí a on se musel dívat, jak z ostatních aut mají lidé radost a na něj se ani nepodívají! Majitel auto prodejny už nevěděl, co s malým černým autíčkem, zkoušel ho zlevnit, nově nalakovat, ale pořád ho nikdo nechtěl, jezdilo moc pomalu. Nikdo nevěděl co s tím, jen černé autíčko vědělo, že potřebuje pohyb a cvičení, aby jezdilo hodně rychle. A protože tam pořád stálo, bylo pomalé. Autíčko si ale jednou řeklo: “Musím ujet a cvičit rychlost, jinak si mě nikdo nekoupí.“ V noci, když majitel spal, se autíčko pomalu plížilo ven, ale zhlédl ho velký Jeep, a ten se ptá: „Kam jedeš?“ „Musím si jet natankovat, mám skoro prázdnou nádrž, řeklo autíčko a jelo dál, dál na svobodu. “Najednou mu problýsklo motorem: „Co když si majitel bude myslet, že mě někdo ukradl? Co takhle, kdybych pokaždé v noci vyjelo z prodejny a tajně cvičilo, toho by si nikdo nevšiml.“ Dny plynuly, pak týdny a měsíce a autíčko cvičilo. Každým dnem sílilo a bylo rychlejší a rychlejší. Ti, co se mu pořád posmívali, teď věděli, jak je silný a rychlý. Brzy je smích přešel, jelikož si pro malé černé autíčko přišel velmi bohatý závodník. Autíčko bylo rádo za celé noci trénování a hlavně za nového majitele, který mu dal i vlastní garáž. Takhle žil u pána rok. Každý den s autíčkem cvičil. Po roce u nového majitele byl nejen rychlý, ale dokonce i bleskurychlý. Tak to malé černé autíčko dostalo konečně i jméno Blesk. Jednoho dne mu pán řekl: „Blesku, připrav se, zítra jedem na závody.“ Blesk byl nadšený, protože majitel mu za výhru slíbil nová kola, blatníky a barevné nalakování. Druhé ho rána vyjeli na závody. Blesk na místě určení, poznal své staré známé z autobazaru a přestal chtít závodit. Pán mu to ale rozmluvil: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ V tu ránu, co to dořekl, dupnul na plyn a blesk se rozjel ze všech sil. Blesk vyhrál a cítil, že pro tu všechno dřinu to stálo. A ti ostatní? Věděli, že se nemají nikomu posmívat.